Slow movement. Hnutí za zpomalení času

Pokud chcete stačit, musíte zrychlit. Tak zní neúprosný diktát dnešní doby. Ne všichni se mu však hodlají podřídit. Na záchrannou brzdu šlape hnutí za zpomalení času, k němuž se přidává stále více lidí z celého světa.

„Je to kulturní revoluce proti myšlence, že rychlejší je vždy lepší. Pomalá filozofie není o tom, že děláte všechno hlemýždím tempem, jedná se o to, že se snažíte dělat všechno správnou rychlostí. Dělat vše co nejlépe, místo toho co nejrychleji. Je to o kvalitě nad množstvím ve všem, od práce až po rodičovství,“ píše ve své knize Chvála pomalosti britský novinář Carl Honoré. A právě touto knihou se můžete před létem a dovolenou, která umožňuje pomalejší životní tempo, inspirovat.

Pro rychlou úlevu od stresu, zpomalte

Zpomalení je nejlepší lék na stres. V pomalosti najdete klid, pečlivost, vnímavost, intuici, trpělivost, přemýšlení a kvalitu stojící vždy před kvantitou. Pomalost umožňuje vytváření opravdových a smysluplných kontaktů – s lidmi, přírodou, kulturou, prací, jídlem, se vším.

Když se věci dělají moc rychle, nikdo si nemůže být ničím jistý.

Proč se honíme

„Abychom však mohli zpomalit, musíme nejdřív pochopit, proč jsme zrychlili,“ upozorňuje Carl Honoré a vysvětluje:

Ještě v době slunečních hodin, které nefungovaly v noci nebo pod mrakem, lidé jedli, když měli hlad a spali, když byli ospalí. Teprve s příchodem mechanických hodin, které čas rozsekaly na vteřiny, jsme dopustili, aby čas nad námi převzal kontrolu. Tempo a nadvládu času pak ještě zvýšila průmyslová revoluce, kdy továrny začaly chrlit tolik zboží, kolik by ho jediný řemeslník nevyrobil za celý život. Vše pomalé a rozvláčné ztratilo šanci.

Aby vládnoucí třídy naučily dělníky, kteří si do té doby pracovali svým vlastním tempem, nové disciplíně času, začaly propagovat dochvilnost jako občanskou povinnost a morální čest. Církev přispěla vírou, že na zahálčivé ruce čeká ďábel a železnice si vynutila sjednocení času, který se do té doby lišil město od města.

Jak si čas upevňoval svou moc a k tomu technologie umožňovaly dělat všechno rychleji, začal spěch a chvat postupně prosakovat do každého zákoutí života. Ale řekněte, má opravdu smysl dělat všechno rychle? Opravdu má smysl rychle číst Otu Pavla? Pomilovat se za polovinu času nebo si místo vaření ohřát polotovar? „Zašli jsme příliš daleko a je čas přehodnotit celý náš způsob života, upozorňují zastánci pomalé filosofie, kteří se sdružují do spolků jako Spolek pro zpomalení času*, Slow  Food - Pomalé jídlo **, Citta Slow - Pomalá města*** apod.

Jak zastavit čas?

Začněte třeba tím, že alespoň o dnech volna odložíte náramkové hodinky či telefony a necháte čas jen tak plynout. Dělejte jen to, co se vám chce a kdy se vám chce.

Když jste zrovna v práci, zkuste ke všemu přistupovat se zvědavostí, všechny telefonáty mohou být zajímavé, protože na druhé straně linky sedí člověk s nějakým příběhem. Nesnažte se věci vnímat jako nutnosti. Čas pak dostane úplně jinou kvalitu.

Uvařte si jídlo, ale ne proto, abyste zasytili hlad. Užijte si samotný proces vaření, vnímejte vůně, chutě a uvidíte, že čas najednou zpomalil sám od sebe.

Nejlepší recept je však tento: Lehněte si do houpací sítě a zaposlouchejte se do zpěvu ptáků, svého dechu, zadívejte se do modré oblohy nebo pozorujte pomalu plující oblaka. Možná zjistíte, že přítomná chvíle je tak krásná, že není třeba se hnát za dalšími zážitky.

Přejeme vám krásnou letní siestu.

*Spolek pro zpomalení času

Spolek pro zpomalení času sdružuje odborníky na problematiku času i občany, kteří si uvědomili potřebu bojovat proti stále větší časové tísni. Cílem je přitáhnout více pozornosti k potřebě zpomalit moderní život než k potřebě jeho dalšího zrychlování, k němuž neustále dochází. Spolku vadí, „že si ve všech oblastech života nebereme dost času na zralá rozhodnutí“. Spolek založil v roce 1990 profesor Univerzity v Klagenfurtu Peter Heintel.

**Slow Food – Pomalé jídlo

Kde jinde mohla vzniknout světová organizace pro pomalé jídlo, než v hlavním městě národa milujícího jídlo. Všechno to začalo v roce 1986, když McDonald’s otevřel v Římě svou první pobočku. Tehdy kulinářský spisovatel Carlo Pertini založil Slow Food hlásající vše, co McDonald’s nikoli – čerstvé, místní, sezónní potraviny, tradiční recepty, trvale udržitelné zemědělství a poklidné stravování s rodinou a přáteli.

***Citta Slow – Pomalá města

Bra a další tři italská města inspirovaná Pomalým jídlem si v roce 1999 daly závazek, že se změní v útočiště před vysokorychlostním šílenstvím moderního světa. Propagují potěšení před ziskem, lidské bytosti před systémem, pomalost před rychlostí. Citta Slow chtějí snížit hluk a dopravu, zvětšit prostor pro zeleň a pěší zóny. Jejich cílem je chránit místní estetiku, architekturu, farmáře, kulinářské tradice a pěstovat ducha pohostinnosti a pospolitosti. Dnes je Pomalých měst na 236 a najdete je v 30 různých zemích. Více na http://www.cittaslow.org/

**** Pomalá móda

Pomalá móda zavrhuje tradiční přístup velkých oděvních řetězců, jež produkují levné oblečení, které nevydrží déle než několik málo vyprání. Oděvy pomalé módy jsou naopak navrženy tak, aby odolávaly módním vlnám a mohly být nošeny dlouhá léta. Oblečení je vyráběno za použití řemeslného umění, zručnosti a tradičních technik.